Jak přestat být pasivně agresivní (s jasnými příklady)

Jak přestat být pasivně agresivní (s jasnými příklady)
Matthew Goodman

Možná jste slyšeli, že pasivní agresivita je nezdravá, ale co přesně tento termín znamená?

Viz_také: Jak zapůsobit na ženu (pro muže i ženy)

V tomto článku vám vysvětlíme, co znamená být pasivně agresivní. Dozvíte se, jaké jsou časté důvody pasivně agresivního chování a jak přestat používat pasivní agresi ve svých vztazích.

Co je pasivně agresivní chování?

Definice pasivně agresivního slova podle Merriam-Webstera zní " být, vyznačovat se nebo projevovat chování charakterizované vyjadřováním negativních pocitů, zášti a agrese neasertivním pasivním způsobem (jako je prokrastinace a tvrdohlavost)."

V některých případech si pasivně agresivní osoba nemusí být ani vědoma rozsahu svých pocitů. Může popírat nejen před ostatními, ale i sama před sebou, že je vůbec naštvaná nebo nespokojená.

Pasivně-agresivní chování může vypadat jako sarkasmus, odtažitost, komplimenty ze zadu (např. "Jsi tak statečná, že sis to vzala na sebe"), manipulace a kontrolující chování. Někdy se pasivně-agresivní chování může projevovat jako léčba mlčením nebo gaslighting (forma zpochybňování něčí reality).

Řekněme například, že váš přítel trvá na tom, že je po neshodě v pořádku, a odmítá o ní mluvit. Později uvidíte, že na sociální sítě nahrává příspěvky, které odkazují na věci, jež znějí podezřele podobně jako to, co se stalo mezi vámi dvěma. Mohou naznačovat, že jsou zranění nebo rozrušení. Mohou například sdílet mem, který říká: "Dávám a dávám, ale nikdo se o mě nestará, když jsemjsem ten, kdo něco potřebuje."

Je pasivní agresivita špatná věc?

Být příjemcem pasivně agresivního chování může být frustrující. Pokud se to děje dostatečně často, může to nakonec vztah sabotovat a zničit. Zde je několik příkladů, jak se pasivní agrese může projevit:

  • Pokud se k vám někdo chová pasivně-agresivně, máte pocit, jako by vám svítil plynem, což vás může rozrušit. Pasivní agrese sice obvykle není úmyslné svícení plynem, ale můžete se cítit jako svícen plynem, když například muž, který vypadá rozzlobeně, trvá na tom, že se nezlobí, nebo když žena popírá, že by řekla nebo udělala něco, čeho jste byli svědky.
  • Když někdo hlasitě vzdychá, odvrací se od nás nebo klopí oči, předpokládáme, že ho něco trápí. Pokud popírá, že se něco děje, můžeme začít situaci přehnaně analyzovat, abychom zjistili, co se stalo.
  • Když se někdo chová pasivně agresivně nebo "oplácí", ostatní mají tendenci ho považovat za malicherného nebo urážlivého a všichni zúčastnění se nakonec mohou cítit ukřivdění. To, co mohlo být pouhým nesouhlasem nebo nedorozuměním, může dokonce ukončit přátelství.

Jak přestat být pasivně agresivní

Nejlepším způsobem, jak z dlouhodobého hlediska vymýtit pasivně-agresivní chování, je osvojit si zdravější emoční návyky. Tím, že budete asertivnější, naučíte se rozpoznávat a sdělovat své potřeby a emoce a řešit konflikty, nebudete se muset uchylovat k pasivně-agresivnímu chování. Můžete se také naučit nástroje, jak zvládat své reakce, když vás něco rozruší v reálném čase.

1. Deník o vašich pocitech

Pravidelné psaní deníku vám pomůže naučit se rozpoznávat své pocity, potřeby a vzorce chování.

Když se stane něco nepříjemného, je snadné to ventilovat a zaměřit se na druhou osobu ("byli tak bezohlední!"). Můžete to ze sebe dostat, ale zkuste se podívat hlouběji a položit si otázky typu: Jaké pocity se ve mně objevily, když se to stalo? Jaké významné vzpomínky se k těmto pocitům vážou? Zvažte, jak se mohla cítit druhá osoba, když jste reagovali tak, jak jste reagovali.

Psaní deníku je praxe, proto si zkuste zvyknout psát si deník několikrát týdně nebo nejlépe každý den. Vhodnou dobou pro psaní deníku je ráno před začátkem dne, ale můžete si ho psát také proto, abyste zpracovali své emoce po nějaké významné události.

V tomto článku najdete další tipy, jak zlepšit své sebevědomí.

2. Cvičte vděčnost

Protože pasivní agresivita často pramení z pocitu nejistoty a žárlivosti, může vám pomoci pravidelné cvičení vděčnosti.

Když se naučíte zaměřit svou pozornost na pozitivní věci, které ve svém životě máte, budete se méně soustředit na to, jak se cítíte ukřivděni druhými. Máme článek s různými nápady, jak praktikovat vděčnost.

3. Začlenění pohybových praktik

Cvičení může být skvělým způsobem, jak snížit stres a zlepšit emoční regulaci. A když jste lépe emočně regulovaní, je snazší sdělovat své potřeby zdravým, nikoli pasivně agresivním způsobem.

Například studie, která po dobu osmi týdnů sledovala účastníky aerobního cvičení a jógy, zjistila, že se u účastníků zlepšila implicitní emoční regulace.[]

4. Najděte si zdravá východiska pro své emoce

Bojová umění, tanec, terapie, podpůrné skupiny a malování mohou být skvělými způsoby, jak vyjádřit své pocity, které by jinak mohly vyjít najevo jako pasivně-agresivní chování. Umělecká tvorba může být také skvělým způsobem, jak přeměnit takzvané negativní pocity v něco krásného.

Mohl by se vám také líbit tento článek o zdravých způsobech vyjadřování emocí.

5. Vyhledejte pomoc v případě spoluzávislosti

Pasivní agrese může být známkou spoluzávislosti. Spoluzávislí lidé se zaměřují na potřeby a přání druhých lidí, nikoli na své vlastní. Pokud vždy dáváte přednost někomu jinému, můžete se stát urážlivými a pasivně agresivními.

Pokud vám to připadá povědomé, možná by vám pomohlo přidat se ke skupině CoDA (Codependents Anonymous), která je vedena vrstevníky a jejíž jedinou podmínkou členství je "touha po zdravých a láskyplných vztazích".

Nemusíte se ztotožňovat se všemi vzorci a charakteristikami spoluzávislosti ani absolvovat dvanáct kroků, abyste se k nim mohli připojit. Může však být užitečné naslouchat druhým, když se učí rozpoznávat své nezdravé vzorce a učí se komunikovat a reagovat jinými způsoby.

6. Připojte se ke skupině pro nenásilnou komunikaci

Je snadné říci, že byste se měli naučit být asertivní a jasně komunikovat, ale je těžké vědět, kde začít.

Viz_také: Platonické přátelství: Co to je a jaké jsou příznaky, že jste v něm.

Marshal Rosenberg napsal knihu Nenásilná komunikace: Jazyk života, aby pomohl ostatním naučit se efektivně komunikovat a dosahovat lepších výsledků ve vztazích. Metoda se zaměřuje na identifikaci pocitů a potřeb.

Například místo toho, abyste kamarádce řekli: "Tvůj komentář byl sice sprostý, ale to je jedno," můžete se rozhodnout říct: "Když jsem slyšela, jak veřejně komentuješ moje jídlo, cítila jsem se zraněná a nejistá. Potřebuji se cítit respektovaná a byla bych ráda, kdybys mi příště místo toho dal takovou zpětnou vazbu mezi čtyřma očima."

Skupiny pro cvičení nenásilné komunikace a dalších metod pro zlepšení komunikace (např. Authentic Relating a Circling) najdete na internetu a ve skupinách, jako je Meetup.

7. Připomeňte si, že na vašich potřebách záleží

Přemáhání se a upřednostňování všech ostatních ve vás může vyvolat pocit nelibosti a pasivní agresivity. Neberte si na sebe víc, než jste schopni zvládnout. Když někdo vznese požadavek, věnujte chvíli tomu, abyste si uvědomili, co v danou chvíli cítíte a potřebujete a jak můžete asertivně komunikovat.

8. Ptejte se

Často si v duchu vymýšlíme příběhy a přidáváme (negativní) význam jednoduché větě, kterou někdo řekne. Nedorozumění může vést ke zranění citů, které se může promítnout do pasivní agrese. Zeptat se "proč" nebo si ujasnit, co tím někdo myslel, než odpovíme, může znamenat velký rozdíl.

Klást otázky může být umění, a proto jsme pro vás připravili sérii článků, které vám pomohou se zlepšit, včetně 20 tipů, jak klást dobré otázky.

9. Vyhraďte si čas na odpověď

Je naprosto v pořádku, když si vezmete nějaký čas na to, abyste se vypořádali se svými emocemi. Pokud někdo řekne něco, co ve vás vyvolá silnou vnitřní reakci, kterou nevíte, jak zdravě sdělit, můžete říct něco jako: "Je to pro mě důležité a nechci reagovat impulzivně. Můžu se vám ozvat za hodinu/zítřek?".

10. Zaměřte se na výroky I

Ujistěte se, že přebíráte zodpovědnost za své emoce. Když lidé slyší "Ublížil jsi mi", mohou mít nutkání se bránit, zatímco prohlášení typu "Cítím se teď zraněný" spíše povede k produktivní diskusi.

Snažte se také vyhnout slovům jako "vždy" nebo "nikdy". "Tohle děláš vždycky" vyvolá spíše negativní reakci než "Všiml jsem si, že se to v poslední době stává častěji".

11. Dejte prostor pohledu jiné osoby

Stejně jako na vašich pocitech záleží i na pocitech druhého člověka. Může pomoci potvrdit emoce tím, že řeknete něco jako: "Chápu, že se teď cítíš rozrušený."

Potvrzení něčích pocitů neznamená, že souhlasíte s tím, že jste zodpovědní za to, proč se tak cítí, nebo za to, aby se cítil lépe. Váš spolupracovník se může cítit pochopitelně vystresovaný, a zároveň to neznamená, že musíte vzít směnu navíc. Tím, že vytvoříte prostor pro koexistenci obou perspektiv, můžete oba vyhrát.

Nápomocný by vám mohl být také tento článek o vedení obtížných rozhovorů.

Co je příčinou pasivní agrese?

Pasivně agresivní chování je obvykle způsobeno neschopností jasně a klidně sdělovat emoce. Existuje mnoho důvodů, proč se u někoho může vyvinout pasivně agresivní styl komunikace. Toto jsou nejčastější příčiny:

1. Přesvědčení, že není v pořádku být naštvaný.

Pasivně agresivní chování obvykle vychází z přesvědčení, že být naštvaný je nepřijatelné.

Pokud se potýkáte s pasivně agresivním chováním, je možné, že jste vyrůstali v rodině, kde na vás křičeli nebo vás trestali za projevy hněvu (možná i když jste byli velmi malí a nemáte na to žádné vědomé vzpomínky nebo jste byli mimo domov).

Možná jste vyrostli s rozzlobeným rodičem a přísahali jste, že neskončíte jako on. Když se někdo chová pasivně agresivně, obvykle si myslí, že se nechová rozzlobeně nebo nezdravě, protože nezvyšuje hlas ani nezastrašuje. Může říkat, že není rozzlobený člověk nebo že se nikdy nerozzlobí, aniž by si uvědomoval, že jeho jednání působí jako rozzlobení.zastrašující.

Pravdou je, že každý se někdy rozzlobí. Rozpoznání a vyjádření hněvu vám pomůže pochopit vaše hranice a to, kdy byly překročeny.

2. Kontrolující nebo pasivně agresivní rodiče

Možná jste si nevědomky osvojili nezdravé způsoby řešení konfliktů, které používali vaši vychovatelé, například chování jako mučedník, mlčení nebo ignorování problému. Pokud byli vaši rodiče velmi panovační, možná jste potřebovali projevit vnější poddajnost, ale vnitřně jste cítili odpor, který jste nesměli dát najevo.

3. Nejistota

Pasivně agresivní chování může pramenit z nízké sebeúcty, nejistoty a žárlivosti na druhé.

Někdy se lidé s nízkým sebevědomím chovají jako lidé, kteří se snaží vyhovět lidem a říkají ano na věci, na které se ve skutečnosti necítí. Mohou pak mít odpor k lidem, kteří je požádali o laskavost, a k těm, kteří řeknou ne.

Myšlenky typu: "Proč oni musí sedět, zatímco já dělám práci?" jsou běžné a mohou se projevovat jako pasivně agresivní poznámky typu: "Nevstávej, všechno zvládnu sám," místo abyste požádali o pomoc nebo si udělali přestávku.

Nízké sebevědomí je poměrně časté, a proto jsme si přečetli a vyhodnotili nejlepší knihy na zlepšení sebevědomí.

4. Nedostatek asertivity/schopnosti řešit konflikty

Pokud někdo neumí řešit konflikty nebo se sebevědomě a asertivně postavit za sebe, může reagovat pasivně agresivně, protože nic jiného neumí.

Být asertivní znamená říci cíli svého hněvu nebo nespokojenosti, co cítíte, zdravým způsobem, bez zvyšování hlasu, nadávek nebo projevů neúcty.

Příklady asertivity:

  • "Chápu, že máte málo lidí. Říkal jsem, že potřebuju tenhle den volno už několik týdnů dopředu, takže nebudu moct přijít."
  • "Vím, že se mi snažíš pomoct, ale tohle bych raději zvládl sám."
  • "Dohodli jsme se, že jeden vaří a druhý myje nádobí. Čistý dřez je pro mě opravdu důležitý. Kdy to můžeš udělat?"

5. Problémy s duševním zdravím nebo chováním

Vzor pasivně agresivního chování není duševní nemoc. Pasivní agrese se však může vyskytovat vedle duševních poruch, jako jsou CPTSD/PTSD, ADHD, zneužívání alkoholu a návykových látek, deprese a úzkostné poruchy.

Pro někoho, kdo se potýká s duševním onemocněním, může být obtížné rozpoznat a regulovat své emoce, což může vést k pasivně agresivnímu chování. Pasivně agresivně se může chovat i v době stresu, zejména pokud se nenaučil zdravé strategie zvládání.

Nejčastější otázky

Co způsobuje pasivní agresivitu?

Pasivně agresivní chování obvykle pramení z nejistoty, nedostatku komunikačních dovedností nebo z přesvědčení, že projevovat hněv je nepřijatelné.

Může se pasivně agresivní člověk změnit?

Ano, někdo, kdo komunikuje pasivně-agresivním způsobem, se může naučit změnit, pokud o to skutečně stojí. Změna nastává tím, že pracujete na nezdravých přesvědčeních ("neměl bych se ptát") a naučíte se rozpoznávat a efektivně sdělovat pocity.

Jaké jsou vlastnosti pasivně agresivního člověka?

Pasivně agresivní lidé mohou být pesimističtí, mají sklon k prokrastinaci a mají problémy s identifikací a vyjadřováním svých emocí.

Proč je pasivní agrese toxická?

Pasivně agresivní chování může stát v cestě zdravým vztahům. Protože je nepřímé, zanechává druhou osobu zmatenou. Bude si klást otázku, zda jste skutečně rozrušeni, nebo zda si situaci špatně vykládá. Problém nelze řešit, protože není přiznán.

Cítí se pasivně agresivní lidé provinile?

Někteří lidé se cítí špatně, když reagují pasivně-agresivně. Jiní si však neuvědomují, že jejich chování je škodlivé. Někteří si myslí, že je oprávněné.




Matthew Goodman
Matthew Goodman
Jeremy Cruz je komunikační nadšenec a jazykový expert, který pomáhá jednotlivcům rozvíjet jejich konverzační dovednosti a zvyšovat jejich sebevědomí, aby mohli efektivně komunikovat s kýmkoli. Jeremy se znalostí lingvistiky a vášní pro různé kultury kombinuje své znalosti a zkušenosti, aby prostřednictvím svého široce uznávaného blogu poskytoval praktické tipy, strategie a zdroje. Jeremyho články s přátelským a přátelským tónem mají za cíl umožnit čtenářům překonat sociální úzkosti, budovat spojení a zanechat trvalé dojmy prostřednictvím působivých rozhovorů. Ať už se jedná o procházení profesionálních prostředí, společenských setkání nebo každodenních interakcí, Jeremy věří, že každý má potenciál odemknout své komunikační schopnosti. Jeremy svým poutavým stylem psaní a praktickými radami vede své čtenáře k tomu, aby se stali sebevědomými a výmluvnými komunikátory a podporovali smysluplné vztahy v osobním i pracovním životě.